Tři důvody pocty generálovi Josefu Bílému
31. července 2019
Prvním nožem našeho společného projektu Válečený veterán s Vojenským fondem solidarity je důstojnická verze zákopového nože M-1917. Nůž je zároveň vyjádřením naší pocty generálovi Josefu Bílému. Chceme proto i v našem blogu potrhnout tři hlavní důvody, které nás k tomuto rozhodnutí vedly.
- Generál Bílý byl vojákem duší i tělem
Vystudoval kadetku v Terstu a Vysokou válečnou školu ve Vídni. Prošel několik vojenských jednotek a byl vybrán jako učitel kadetky ve Vídni, kde učil taktiku a pořadovou přípravu. Když vypukla první světová válka, nezůstal ve škole, ale odešel jako velitel na ruskou frontu. Po vyléčení válečného zranění pak velel v Itálii zvláštnímu oddílu, který nesl jeho jméno a v Rakousko-Uherské armádě setrval až do konce války. Není mnoho mužů a žen, pro které se jejich povolání stalo smyslem života.
- Generál Bílý zachovával věrnost
Tak, jako zůstal věrný až do konce Rakousku Uhersku, byl až do smrti věrný i Československé republice, do jejíž armády se dobrovolně přihlásil již v listopadu 1918. I když většina ostatních důstojníků pocházela z řad legionářů, byl velmi respektovanou a uznávanou osobností. Do generálské hodnosti byl proto povýšen již v roce 1921 a v roce 1935 odešel do penze v hodnosti armádního generála.
- Generála Bílého nezlomily nepřiznivé okolnosti
Po obsazení republiky nacisty spoluzakládal odbojovou organizaci Obrana národa a stál v jejím čele. Od roku 1939 se ukrýval v ilegalitě, ale přesto byl 14. litopadu 1940 zatčen gestapem. Navzdory tvrdým výslechům nezradil. Když byl odsouzen k trestu smrti, jeho poslední slova byla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“